Jak se mění povrch Země

Po někdejších mořích zůstaly vápencové usazeniny. Toto je Pálava na jižní Moravě. Kdysi to takto vypadalo i okolo Přerova a Hranic, ale téměř vše se vytěžilo.

V severních Čechách jsou dodnes k vidění strmé kužele někdejších sopek.

Jinde se povrch pohybem zemských desek zvrásnil - něco bylo vytlačeno do výšky, něco se zase propadlo. Taková je třeba Českomoravská vrchovina.

V dobách ledových zase plazící se ledovce strhly povrch a vyhloubily hluboká údolí, například v Krkonoších.

Voda uvolněné kameny dokázala rozmístit po celém svém korytě, zde řeka Vydra na Šumavě.

Shodou okolností poblíž řeky Vydry skončil i Vydrýsek z večerníčků.

Tyto skály v okolí Pravčické brány stále narušuje voda, mráz, vítr i žár slunce, takže jednou se také rozpadnou.

Z těchto skal u Žďáru nad Sázavou už zůstalo jen nejodolnější jádro.

Větší řeky dokážou zároveň hloubit své koryto, jindy zase při povodních zvyšovat okolní terén nánosy bahna. Pokud ovšem nejsou v betonovém korytu.

Někde se stalo, že voda nemohla z prohloubenin odtéci a časem vytvořila bažiny a rašeliniště. Například na Šumavě, v Jeseníkách nebo Jizerských horách.

S povrchem dokážou divy i kořeny staletých stromů, zde v pralese Boubín.

Málokdo tuší, že vyvýšeniny s křížovou cestou na Hostýně jsou někdejší valy keltského a později slovanského hradiště. Kdysi na nich byla dřevěná hradba, která obklopovala celý vrchol Hostýna. Zdejší Keltové byli příbuzní Asterixe a Obelixe.

Toto jsou zbytky moderních betonových bunkrů v okolí Králického Sněžníku. Stavěly se na obranu proti Hitlerovu Německu.

Když lidé potřebují kámen, dokážou udělat i takovouto díru do země. Toto je lom Amerika nedaleko Karlštejna.

Jindy se naopak snaží dostat do výšky, aby lépe viděli do dálky. Toto je rozhledna na Kelčském Javorníku, kterou vidíte v dálce za Hranicemi i od Stříteže.

Skála v Olšovci. Pokud se někde těžil kámen do hloubky, starý lom zaplnila voda, pokud se přestala odčerpávat.

Zbrašovské aragonitové jeskyně. Voda sama dokázala vyhloubit obrovské prostory v podzemí.

Hranická propast. Někdy se strop jeskyně propadl a vznikla propast.

Hrad Svrčov u Hranické propasti. Vidíte, že žádný hrad nevidíte. Nepoužívané staré hrady mnohdy lidé rozebrali téměř do posledního kamene a ten použili na stavbu něčeho jiného.

U Boňkova za Olšovcem najdete několik vstupů do dlouhých podzemních štol, ve kterých se kdysi těžila břidlice. Není však radno do nich vstupovat, neboť chodby již dávno nejsou ničím zpevněné.

Moravská brána u Podhoří.

Moravská brána u Podhoří z větší dálky. Moravská brána vznikla tak, že se propadl střed a po obou stranách zůstaly kopce s velmi strmými svahy. Nad vsí Podhoří jsou zříceniny hradu Drahotuš. Sníženým středem Moravské brány teče řeka Bečva, vede jím dnes dálnice a železnice. Na protějším hřebeni na druhé straně Moravské brány je nad Lipníkem hrad Helfštýn.

Sopky byly kdysi i nepříliš daleko v okolí dnešního Bruntálu. Na jedné z nich - Uhlířském vrchu - dnes stojí poutní kostel. Polovinu kopce lidé vytěžili, neboť lávový kámen se velmi hodí třeba na stavbu zahrádkářských skalek. Všiměte si, že uvnitř kopce nenajdete nic než hnědou spáleninu.

Teplické a Adršpašské skály. Někdejší souvislé skalní desky (jaké jste viděli na obrázku výše) se už rozpadly na jednotlivé skály. V labyrintu mezi nimi můžete i zabloudit, pokud se vydáte mimo trasu s průvodcem.

Co všechno působí na povrch Země